Žena ve věku 25 let, pracující jako učitelka v mateřské škole, za mnou přišla s nespecifickou a stranově nerozlišenou bolestí dolní části zad (low-back pain = LBP). 

Bolesti udávala zejména při dlouhém stoji na dětském hřišti během procházky s dětmi, kdy se bolest vystupňuje a poté zůstává stejná po zbytek dne, pokud nevyhledá úlevovou polohu (na stupnici VAS 7/10). Bolest se nikam nepropagovala, změny citlivosti nebo svalové síly v rámci dolních končetin negovala. Druh stoje a rozložení váhy v rámci dolních končetin během stoje nehrála klinickou roli. Jiná statická či dynamická pozice bolest nevyvolávala, problémy během chůze či jiného pohybu negovala, stejně jako problémy při aktivitách běžného denního života, včetně např. zvedání a přemisťování břemen. V noci spala dobře, bolesti jí nebudily, zvýšenou míru stresu neudávala. Menstruace pravidelná, na gyn. prohlídky chodí, porod nebo potrat negovala. Operaci nebo zranění v oblasti břicha, zad nebo pánve či dolních končetin negovala. Úlevovou polohu nacházela v leže na zádech nebo na břiše, kterou stačilo vyhledat jednou až dvakrát denně do maximální výše 10 minut. Krátkou úlevu v řádu hodin jí poskytovala i pozitivní termoterapie v rámci sprchy (horká voda) nebo nahřátého vaku s vodou položeného na bedrech.

Z provedeného kineziologického rozboru jsem došla k závěru, ze kterého jsem následně stanovila rehabilitační plán. 

V rámci měkkých technik jsem pracovala na obnovení posunlivost a protažlivosti měkkých tkání - kůži, podkoží a fasciích zad. Ze svalové stránky jsem se zaměřila na m. quadratus lumborum bilaterálně a jeho ošetření skrze kompresi zde nalezených TrPs (trigger-points) a svalovou mobilizaci m. piriformis a hamstringů bilaterálně. Na závěr jsem přidala dynamické baňkování bederní oblasti zad, podpořené statickým baňkováním během mobilizačního cvičení pro přechod bederní páteře a křížové kosti (v rámci Kaltenbornovy metodiky).

V rámci cvičení jsme s klientkou zopakovaly Kaltenbornovo automobilizační cvičení pro přechod bederní páteře a křížové kosti a v sedě a stoji nacvičovaly trojbodovou oporu chodidla. Mobilizační cvičení prováděla následně doma a cvičení trojbodové opory i v práci nebo při stání na dětském hřišti.

Jedna společná terapie a zaedukování k autoterapii byly dostatečné na to, aby se žena zbavila bolestí během stoje. Od této doby se bolesti zad v malé intenzitě (VAS 2-3/10) vyskytnou výjimečně pouze v případech, kdy z důvodu nedostatku času např. na dva týdny zanedbá cvičení.

Žena ve věku 57 let, pracující jako učitelka základní školy, za mnou přišla s bolestí lýtek, pravého zevního kotníku a nohou, zejména prstců, které se objevují 1-2 dny po náročných stepařských trénincích (3-4 hodiny s pauzami do 5 minut během nich) a odeznívají většinou do 5 dnů od tréninku. 

Klientka na fyzioterapii nikdy nedocházela, doma necvičí a kromě stepu chodí cca 4x do týdne na procházky se psem. Dalším pohybovým činnostem se věnuje nárazově podle počasí - sjezdové lyžování nebo turistika, tj. cca 5x za měsíc o víkendech. Bolest nohou, pravého zevního kotníku a lýtek nebyla vázaná na konkrétní polohu ani pohyb, vždy se objevovala bez propagace do jiných částí těla chůze do kopce ani z kopce pro ní nikdy nepředstavovala problém. Změny citlivosti, subjektivní pocit sníené svalové síly nebo problémy v rámci dolních končetin u běžných denních činností neudávala. Bolest na škále VAS byla během prvních 2 dní od tréninku na stupni 8/10, během dalších dní se bolestivost snižovala každý den o 2-3 stupně škály VAS, než zcela vymizela (= VAS 0/10). Během této doby, kdy byla bolest na maximu a postupně se snižovala, jí nevadila převažující statická svalová činnost, jako např. stoj v práci. Dynamickým činnostem, zejména chůzi, se snažila co nejvíce vyhýbat, protože bolest zhoršovaly. Běh v tomto období nebyl nikdy možný. Snaží se v takovéto dny co nejméně pohybovat, zůstávat převážně v klidovém režimu a špatně spí, což snižuje celkovou kvalitu jejího života. Pravidelně je sledována u interního lékaře pro vysoký krevní tlak, na nějž bere medikaci a každý půl rok dochází na vyšetření včetně EKG - poslední dva roky je klientka ve stabilním stavu. Problémy s dýcháním nebo palpitacemi, např. bušením srdce, negovala. Otoky na dolních končetinách nebo bolestivost lýtek na pohmat či při pohybu se u ní mimo období 5 dnů těsně po tréninku nikdy nevyskytovala. Jediná bolest, která přetrvávala s různě fluktuující intenzitou (VAS 2-5) a vrcholy (VAS 7/10) během období do 5 dnů po tréninku, se vyskytovala u pravého kotníku.

Z provedeného kineziologického rozboru jsem došla k závěru, ze kterého jsem následně stanovila rehabilitační plán.  

V rámci měkkých technik jsem cílila na obnovení posunlivosti a protažlivost fascií zadní strany dolních končetin. Pokračovala jsem kompresí a svalovou mobilizací během ošetření TrPs (trigger-points) v m. soleus, v m. gastrocnemius a m. peroneus longus bilaterálně. Provedla jsem mobilizaci hlavičky fibuly a drobných kloubů nohy taktéž bilaterálně. Závěrem jsem provedla dynamické a statické baňkování lýtkových svalů bilaterálně.

V rámci prvního cvičení jsme se s klientkou zaměřily na nácvik trojbodové opory obou chodidel a posilovací cvičení aktivních stabilizátorů nohy s Thera-Bandem v dynamice. Cílem pro mě bylo proprioceptivně oslovit chodidlo, pomoci klientce ,,nacítit'' oporu chodidla a navýšit funkční kapacitu dotčených svalů. U pravé dolní končetiny jsme zařadily cvičení pro současné zvýšení mobility a stability v rámci rotací kyčelního kloubu, jehož omezení byla příčinou bolesti pravého kotníku. Na tomto jsme zapracovaly pomocí části pohybu při otáčení z pozice 3. měsíce na zádech směrem do nízkého šikmého sedu a zpět jakožto prvku DNS.

Výsledkem pravidelných fyzioterapeutických setkání je snižující se frekvence DOMS (delayed onset muscle soreness) lýtek a nohou po náročných několikahodinových stepařských trénincích a nulová bolest u pravého kotníku.

Žena ve věku 60 let, pracující jako učitelka na základní škole a celoživotní sportovkyně, podstoupila TEP (totální endoprotézu) pravého kolene a přišla za mnou s přetrvávajícím nedostatečným stupněm flexe kolene (= ohnutí kolene, 105° aktivní a 110° pasivní flexe po 2 měsících od operace).

Klientka udávala pooperační průběh bez komplikací, 2 měsíce po operaci byla bez bolestí a problémů v rámci aktivit běžného denního života, samostatná a soběstačná. Chůze byla bez odlehčení pomocí berlí nebo francouzských holí, žena pravidelně každý den chodila na procházky do 5 km především v měkkém terénu za pomoci trekingových holí. Jizva byla zhojená, klidná, dobře posunlivá, ale špatně protažlivá zejména v její horní části směrem nahoru k hlavě (proximální část, kraniální směr). Ovlivňovala tak i pohyb čéšky a dávala klientce pocit pnutí na přední straně stehna při ohybu kolene. Po zátěži se v malé míře vyskytoval otok, který během klidu vždy sám odezněl. V noci klientka nespala dobře, protože jí nedostatečný ohyb kolene omezoval v pohodlné pozici pro spaní a byl na ní vyvíjen tlak ze strany zaměstnavatele z hlediska návratu do práce. Sama klientka navíc měla cíl vrátit se k jejím oblíbeným sportům - běžkování, sjezdovému lyžování a cyklistice.

Během měkkých technik jsem se pravidelně zaměřovala na obnovení protažlivosti jizvy v jejím omezeném kraniálním směru jak manuálně, tak pomocí silikonové baňky. Jizvu jsem i pro otok kolene po zátěži podporovala tejpováním samotné jizvy nebo lymfatickým tejpováním oblasti pravého kolenního kloubu. Mobilizovala jsem čéšku a hlavičku fibuly na pravé dolní kočetině, prováděla jsem ošetření TrPs (trigger-pointů) v m. tibialis anterior, m. peroneus longus a m. gastrocnemii na pravé dolní kočetině pomocí komprese, svalové mobilizace a metody PIR. Využívala jsem prvků flossingu pro zvyšování rozsahu v koleni směrem do flexe, obnovila posunlivost a protažlivost fascií na pravé dolní končetině.

V rámci cvičení jsme postupně z analytického cvičení pro zvýšení rozsahu v pravém kolenním kloubu a cvičení pro posílení periartikulárního svalstva pravého kolene přesunuly ke stabilizačním a dynamickým cvičením ve všech 3 rovinách pohybu, ze začátku i za podpory flossbandu.

Na konci rehabilitace se klientka dostala aktivně do flexe pravého kolene 130° a pasivně do flexe 140-145°. Otoky pravého kolene se po zátěži přestaly vyskytovat, chůzi zvládala bez trekingových holí v jakémkoliv terénu na vzdálenosti kolem 10 km, vrátila se úspěšně i k cyklistice, lyžování a běžkám. Úspěšný byl také návrat do zaměstnání a zlepšení kvality spánku.